Obsah:
Úvod
Na úvod si přiblížíme význam intervalových tréninků ve sportu. Za tento systém trénování můžeme z části poděkovat naší běžecké legendě Emilu Zátopkovi. Dalším významným průkopníkem systému trénování pomocí intervalů v kombinaci s použitím VO2max je bezesporu profesor na A.T. Still University, pan Jack Daniels. Právě on představil systém měření VDOT (tj. VO2max - tedy schopnost sportovce využívat kyslík). Poznatky pak začal dál používat v tréninku běžců a hojně přitom využíval intervalových tréninků.
Co je to intervalový trénink?
Intervalový trénink není doménou běžců. Tento výraz a systém se používá napříč všemi sporty. Jde o jednoduchý, avšak účinný systém trénování. Už ze slova interval je zřejmé, že se bude jednat o trénink skládající se z několika tréninkových jednotek s pauzami. Na rozdíl od běžeckého pojetí tohoto tréninku, kde intervalový trénink značí běh krátkých až středně krátkých úseků v zátěži blízké anaerobnímu prahu, u psů jde o úseky o různých délkách v zápřahu v různých rychlostech - od nízké rychlosti až po tu, která se blíží závodnímu tempu. Aby byla zajištěna vysoká variabilita, která eliminuje tréninkové stereotypy, dělíme naše tréninky na stejně dlouhé úseky, pyramidové tréninky, stupňované úseky, časové úseky nebo nahodilé úseky.
• Velký benefit intervalového tréninku se skrývá právě v přerušování pro krátkodobou regeneraci. Člověk nebo pes tedy absolvuje celkovou vzdálenost, tj. součet všech úseků v konstantním tempu bez překyselení nebo přehřátí. Kdyby stejnou vzdálenost absolvoval ve stejném tempu bez přerušení, tak by v určité fázi překročil svůj fyzický limit. Pak dojde ke snížení tempa vlivem únavy. Efektivní a přínosný je tedy pouze trénink do chvíle únavy.
Konkrétním příkladem intervalového tréninku může být například 5 x 1000 m nebo 3 x 5 minut. U vytrvaleckých disciplín, kdy se připravujeme na dlouhé tratě od midu a dál, se úseky úměrně prodlužují. Závodní rychlost však bývá zpravidla nižší než u sprintů a krátkých úseků.
• Dalším velkým benefitem je prokázaný přínos pro rozvoj krátkodobé regenerace. Pauzy mezi jednotlivými úseky se metabolismus učí využívat maximálně pro co nejefektivnější regeneraci. Do budoucna je tedy jisté, že tělo sportovce / psa, které využívalo často intervalových tréninků, bude efektivněji regenerovat v krátkodobém horizontu. Tím už se dostáváme k tématu superkompenzace a regenerace, ale o tom dnešní článek není.
• Velmi důležité pravidlo platí pro případ tréninku závodní rychlosti pomocí intervalového tréninku. Pokud je intenzita úseku maximální, tak by úsek nikdy neměl být delší než pár minut a přestávky mezi úseky by měly dovolit tělu odpočinout minimálně po stejnou dobu.
• Odpočinek mezi úseky je lepší strávit v pohybu. Mnoho studií prokázalo, že tělo lépe odplavuje kyselinou mléčnou z pracujících svalů a uvolňuje nakumulované teplo právě při volném pohybu.
Výhody a nevýhody
Pozitiva | Negativa |
|---|---|
Efektivní trénink | Se psem nelze plánovat |
Rozvoj krátkodobé regenerace | Pes nezná cíl tréninku |
Neklesající výkonnost napříč úseky | U netažných psů problém s motivací |
Jak se zlepšují fyziologické funkce?
*„If you want to improve some physiological function in your body for example racing run pace, you got to stress that function. But you want to stress it at the least the lowest intesity than the stres it. So you want to train at that speed!“
„Pokud chcete zlepšit nějakou fyziologickou funkci ve Vašem těle, například závodní běžecké tempo, tak tuto funkci musíte stimulovat. Ale musíte ji stimulovat přinejmenším v té intenzitě, která je pro danou funkci kritická. Takže musíte trénovat v kritické závodní rychlosti.“ Jack Daniels
Praxe
Citace výše a charakteristika tréninku v sobě skrývají vlastně úplně všechno, co pro efektivní trénink s cílem zlepšit výkon potřebujeme. Jak je to ale využitelné pro mushing? Pokud chceme zvýšit svou rychlost např. na koloběžce se psem, tak dle zjištění pana Danielse musíme trénovat přesně v té rychlosti, která se zdá být kritickou z hlediska fyziologických funkcí.
To je však hlavní kámen úrazu. Bohužel neexistuje ověřený a snadný způsob, jak u Vašeho psa změřit VO2max nebo kumulaci laktátu v krvi. Existují studie, které se tomuto měření věnovaly, obnášelo to častou a nepříjemnou manipulaci se zvířaty, odběry krve a podobné úkony, které nikdo z nás nechce na svém psovi aplikovat. Další vlivný faktor, který u Vašeho psa vstupuje do hry, je i kumulace tepla a motivace pro tah. Tyto dva poslední faktory u lidí lze řešit relativně snadno, ale u psa jsou stěžejní.
Je tedy možné úspěšně a hlavně efektivně rozvrhnout intervalové tréninky pro psa?
Motivace pro činnost
Každý pes má přirozeně motivaci pro různé činnosti. Je to dané mnoha lety šlechtění. Honiči milují štvaní zvěře, slídiči rádi pročesávají nepřístupná místa a ovčáci shánějí svá stáda.
Proč to zmiňuji? Ne každé plemeno miluje tah a ačkoliv tahat bude a určitě si v tom najde zalíbení, tak se v tréninku nebude dostávat až na samý práh fyzické snesitelnosti. Pravidelné atakování tohoto prahu vyžaduje značnou motivaci pro tah.
Proto můžeme motivaci pro tah označit jako hlavní aspekt, který bude mít nejzásadnější vliv na potenciál zlepšovat se.
Přesně dané úseky a jasný plán VS cit pro trénink a znalost psa
Tabulky, přesně dané postupy, identifikované neznámé a železná
pravidelnost u psa nebudou fungovat. I kdybyste sestavili ten nejspolehlivější tréninkový plán, vždy bude záležet na tom, jak se chce Vašemu psovi. Jak moc je odpočatý a na mnoha dalších proměnných, jako je teplota, vlhkost vzduchu atp. Proto musíme zapojit vlastní schopnosti a sledovat svého psa.
To, že jsme si napsali 5 x 1000 m neznamená, že to dnes půjde dobře. Bez schopnosti rozeznávat jeho aktuální motivaci a stav se dostaneme do fáze, kdy budeme slepě následovat poučky a plán. To může začít psa buď nudit a nebo to bude tak náročné, že jeho přirozená chuť pro tah postupně vezme za své.
Ačkoliv se často vyhýbám slovnímu spojení „selský rozum“, tak v tomto případě je to jediný použitelný nástroj pro efektivní plánování tréninků. Bohužel bez přirozeného citu pro práci se psy Vám ani selský rozum nepomůže.
Intervalový trénink ANO nebo Ne
Rozhodně ANO, ale dle charakteristiky intervalového tréninku bychom měli následovat jasný plán s konkrétním cílem. Jak lze vyčíst výše, tak u našeho psa to půjde jen za určitých podmínek. Intervalový trénink má rozhodně mnoho pozitivních stránek, ale bez schopností trenéra pracovat se svým psem jich nikdy nedosáhne.
Minimálně jich lze využít pro zefektivnění současného tréninkového procesu. Mnoho závodníků používá intervalový trénink hlavně jako prevenci přehřátí psa. O pauzách mezi úseky psy nechávají zchladit ve vodě a následně pokračují na další úsek. Je tedy jasné, že délka úseků je nahodilá dle dostupnosti vody. Nicméně již mluvíme o intervalovém tréninku, který sebou nese zmíněné výhody.
Závěr
Porovnání tréninků lidí a psů prosím berte s rezervou. Ačkoliv z fyziologického hlediska naše těla pracují prakticky stejně, tak drobné odlišnosti jako je schopnost se potit a tím lépe chladit, radikálně mění možnosti tréninku. Stejně tak i motivace pro danou činnost zásadně ovlivňuje výsledek. Člověk jde do tréninku s jasným cílem, pes jde ukojit touhu po pohybu.
Zdroje:
* Citace je přímo z přednášky p. Jacka Danielse. Text je v hovorové US angličtině bez ohledu na gramatiku.Jde o doslovný přepis.
コメント