V následujícím článku naleznete pár osvědčených rad a vychytávek, které vám můžou přijít vhod nejen při canicrossovém závodu, ale i při tréninku. Nejde o výtah obecně známých věcí, ale o zkušenosti nabyté vlastní cestou sportem, kterou jsme u nás v partě šli. Původně jsem chtěl shrnout jen pár bodů, ale s každým dalším bodem na mě vyskočilo několik jiných, které by byl hřích nezmínit.
Ve finále to vydalo na rozsáhlý článek.
Obsah:
Start a trať
Kde začít? Kde jinde než na startu!
Naučte sebe i svého psa respektovat nepsaná pravidla pro pohyb na trati, po startu a v cíli. Na trať vstupujeme vždy a pouze startem. Má to své důvody a tím hlavním je fakt, že od startu se už běží po trati, ze které se neuhýbá. Start vnímejte jako vchod do tunelu, ze kterého se dostanete ven až v cíli. V případě, že na trať pravidelně vstupujete nebo jí opouštíte v určitém místě mimo start a cíl, existuje reálná šance, že vám do tohoto místa pes odbočí. V lepším případě ztratíte pár vteřin, v tom horším to končí pádem. Zkušení psi podobné chyby opakují jen velmi zřídka, ale začínající psi mají tendenci vydávat se do míst, která znají bez ohledu na značení tratě.
Cíl
Je místo, kde zdánlivě vše končí, ale není to úplnou pravdou. V cíli končí pouze měření vašeho výkonu. Pokud těsně za cílovou linií budete vždy vysíleně padat k zemi, je jen otázkou času, kdy se váš pes naučí poslední metry před cílem vypouštět. Je lepší učit psy probíhat cílem a zastavovat až na vzdálenějším místě. U vody nebo u jiného předem připraveného místa.
Pozor na organizátory zodpovědné za sundávání čipu. Obvykle postrádají pud sebezáchovy a bezhlavě se vrhají pod rozjetou koloběžku s cílem servat z vás jejich čip. Takové kolize pak bývají bolestivé.
Směrové povely
Musheři jsou chytří a používají nezaměnitelná slova:
"Gee" čti "džíí" pro odbočení vpravo
"Haw" čti "hóó" pro odbočení vlevo
Tyto povely mají několik plusů. Od prvního tónu jsou rozdílné a proto nezaměnitelné, takže si je pes nemůže splést. Jejich vykřiknutí je energeticky nenáročné a krátké a navíc jsou fakt COOL.
Vyškrtněte české "levá" nebo "pravá". Ať to zavoláte jakkoliv originálně, je důraz vždy kladen na poslední slabiku a tou je v obou případech "vá". Při silném větru, vyšší rychlosti nebo vaší silné únavě pes uslyší často jen matoucí "vá". Po pár letech běhání zjistíte, že stejně nejlépe zabere jeden korekční povel "Tady jdeme".
Tkaničkový virtuóz
Aby se tkanička nerozvázala, je občas zapotřebí velká kupa štěstí a trocha toho tkaničkového umění. U canicrossu to platí dvojnásob, protože běh se často mění v neřízené poskakování lesem. To poslední, co chcete za táhnoucím psem spatřit, je rozvázaná tkanička. Jak si váže boty skutečný tkaničkový virtuos? Více na obrázku níže... Tomuto vázání se říká různě, u nás se uchytil název "na očko". Jde o velmi pevný úvaz a je dobré ho vázat vestoje, kdy se chodidlo rozevře a pracují obě klenby. V případě dotahování v poloze v sedě hrozí přetažení a pak vám pomáhej bůh při závěrečném kilometru. Na odkrvené chodidlo se blbě šlape :-)
Vhodná volba běžecké obuvi
Znáte trať, kde se bude trénovat nebo závodit? Pokud ano, tak máte i jasno jaké boty zvolit. Každý zkušenější canicrossař nemá doma jeden pár bot, ale páry minimálně dva. Obvykle jeden pár bot hovorově nazývaný "do srač*k" a pak na pevné cesty. Boty volíme podle převažujícího terénu. Když je po dešti a 80% tratě vede po louce a rozbahněné cestě, sáhnete pro "srač*ový" model s dobrou trakcí. Když je předpoklad široké šotolinové cesty s občasnou louží, sáhnete po menších špuntech. Když je terén 50/50 tak babo raď. Správná volba je rozdíl mezi zvrknutým kotníkem a vítězem. PS: Obuv označená jako allterain, tedy univerzální bota, může být chyba. V bahně obvykle nedrží a na tvrdé cestě rychle mizí podrážka. Jak už to u kompromisů bývá, tak i tento typ obuvy spojuje nevýhody silniček a trailových bot dohromady. Ovšem na trati, kde nepřevažuje ani bahno, ani pevná cesta, může být univerzální allterain užitečný :-)
Ostříhané nehty a kvalitní fusky jsou grunt
Ostříhané nehty na nohách jsou v canicrossu důležité. Každý, kdo si už užil několik prudších a delších seběhů s neostřihanými nehty již podobnou chybu neudělá. Slézání naražených nehtů je častým problémem při běhu z kopce a v kombinaci se silným psem, je to nepříjemná záležitost.
Pokud trpíte na puchýře, tak hledejte příčinu v ponožkách. Často se hovoří o nesedících botách nebo nevhodné technice běhu. Pravda často bývá ukryta v nevhodných ponožkách. Ponožka by se na noze neměla přetáčet a nikde by se neměla třásnit a krabatit. Ideální volbou jsou ponožky s mírnou kompresí, které pevně drží a nedeformují se. Puchýře často zmizí.
Rozklus a rozehřátí psa
Není výsadou závodní elity. Naopak je to nutnost, na kterou mnoho lidí nedbá. Oželením rozklusu se v tréninku nebo na závodě pravděpodobně nic nestane. Nic se nestane ani den poté a možná ani v témže měsíci. Nicméně z dlouhodobého hlediska je dokázáno, že tělo atleta (psa) strádá. Odpusťe si dvacet minut obdivování barevného sladění své výstroje a okukování konkurence a investujte tento čas do rozklusu a přípravě psa před výkonem. Nejen že Vám Váš atlet déle vydrží, ale i jeho výkon v závodu bude už od startu stabilní.
Nerozbíjejte stereotyp
Ačkoliv ve svých psech všichni vidíme nadpřirozené bytosti plné pochopení a šestého, sedmého, někdy i osmého smyslu, tak je to pořád "jen pes" pracující na bázi vstupu a výstupu. Nejlépe se pes cítí, když vykonává činnost, kterou dobře zná. Je si jistý tím, co bude následovat a dokáže se na to připravit. Proto se na tréninku snažíme napodobit situace, které ho potkají na závodech. Stereotypem se nerozumí pouze vše, co se stane od startu do cíle. Patří tam vše již od chvíle, kdy pes ráno otevře oči. Pokud jste fajnšmekři, tak tam můžete zahrnout už den předcházející závodu. Délka řetežce nemá hranic a čím delší stereotyp vybudujete, tím větší jistotu zvíře nabude. Pocit kontroly a znalost toho, co bude následovat je základem pro 100% jistotu.
Pokud tedy před každým tréninkem necháte psa vylítat na louce a pak ho následně zapřáhnete do postroje, tak by to na závodě mělo být stejné. Proto by naše stereotypy měly být přenosné z tréninku na závod a naopak. Stereotypy se netýkají pouze činností, jde i o stravovací a napájecí návyky! Pokud jídelníček před tréninkem nijak závažně neměníte a před závodem skočíte na závodní speciální stravu, tak to může mít dopad na výkon. Můžete nastartovat průjem nebo naopak zhoršit trávení.
Práce s postrojem
má svá pravidla, zkuste se na samotné nasazení postoje na psa dívat jako na odjištění střelné zbraně:
Když je postroj na zádech, tak je zbraň odjišťená a připravená k výstřelu. To dělám jen v příladě, že chci střílet (běžet v zápřahu)
Zapřahám psa, spojíme se vodítkem sedák ► postroj ( nandavám prst na spoušť) a to dělám těsně před výstřelem (startem)
Start!! (právě jsem vystřelil)
Bod 1 je na každém z nás. Někdo nechá psa běhat v postroji po celou dobu závodního dne a vodí psa jen za obojek. Někdo zase postroj nasadí těsně před startem. Ani jedno není špatně, jen je důležitě dodržovat striktně nastavené stereotypy.
Napájecí stereotyp
Příprava před tréninkemNapájecí stereotyp je alfou a omegou. NELZE jednorázově navyšovat příjem tekutin před závodem a očekávat spásné výsledky. Pokud tento proces není řízený a dlouhodobý, tak má paradoxně opačný efekt a tím je dehydratace. Zkuste zapomenout na přesné odměření tekutin na kilogram živé váhy dle tabulek. Naučte se sledovat svého psa, protože co pes, to unikát. Sledujte, co mu nejvíce svědčí, jak se projevuje v tréninku, jak spí, jak žere. Vše hraje roli. Nalít 350 ml do psa jen proto, že to píše výrobce a odškrtnout v TO DO listu pole zavodnění, nefunguje, jak byste čekali.
Závěrem
Nesnažte se kopírovat ostatní závodníky. Každý má své vlastní postupy, které vycházejí ze zkušeností s jeho vlastním psem. Je dobré si od každého něco vzít, ale stále si držet rozumný odstup a vlastní náhled. I tento článek je pouze informativní a nedává si za cíl učit Vás, jak správně pracovat se svým psem.
Comments