Proč zrovna já?
Určitě jste během Vašeho tréninku nebo během závodu zažili situace, o kterých jste si mysleli, že se můžou stát jenom Vám. Určitě jste také přemýšleli nad tím, jak je tohle vůbec možné a jaká existuje šance, že se něco takového vůbec stane. Murphyho zákony platí všude a se psy to často vůbec neřídíte.
Vždyť jsem to jel už 100x a vždycky odbočila správně!
Sorry, not sorry, dnes ne kámo! Znáte ten pocit, když horlivě voláte směrový povel značící zatáčku doleva a Váš pes střelí pravou? Když běžíte canicross s malým psem, tak si možná jen zanadáváte a natáhnete svého psa správným směrem. Když běžíte s velkým psem, tak už k nadávkám přijde i lehké opocení čela a ošoupané paty od brzdění. Když však letíte s velkým psem na koloběžce nebo kole, tak sranda končí. Často to plynule přejdete z jízdy do polohy v leže, následuje dlouhý monolog výčitek směrem ke psu a odřeninami po celém těle.
Na startu je klidný, jako socha!
Každý asi zná videa ostřílených borců, jejichž psi stojí na hromadném startu spřežení a s klidným výrazem hledí do tratě bez známek vzrušení. Jo, každý chce takového psa doma a samozřejmě na tom všichni makáme, že jo? Na jihu se pro tento styl startu ujal název "Na Sucháče". Realita je však jiná a často se startuje "Na Mencoše". A jak to vypadá? U nás všichni vědí, sorry Jirko :-D
Vyvenčit a napojit
15 mililitrů na 1 kilogram nejpozději však 2 hodiny před startem. Promíchat, odměřit, nalít, pochválit. Rutina totálního závoďáka, jste na sebe hrdí, jak Vám to hezky jde, ale....
nezáleží na tom, jak dlouho před závodem svého psa věnčíte a napájíte. Stejně se vyvenčí na trati a hned potom vychlastá vedlejší louži, do které předtím namočil.
100 km dobrý a pak tma
Každý, kdo jede na závody si může být jistý, že poslední 2 km do příjezdu bude hledat cestu, proklínat pořadatele a rozcházet se s partnerkou. GPS začnete podezřívat z diverzní činnosti a možná si projedete místa, která ani nejsou v mapě. Co naplat, že předchozích 200 km trvalo něco ke dvou hodinám... Poslední 2 km Vám vezmou hodinu, kus zdraví a možná i pár vlasů.
Bahno, špína a bordel
Rádi dobře vypadáte? Hrajte raději šachy! Pokud Vám vádí písek, bahno a drobné neidentifikovatelné předměty v očích, uších, mezi zuby a ve vlasech, tak mushing nebude ta pravá volba. Každý chytřejší závodník má svůj tréninkový atombordel, do kterého se schová a pak ho jen vezme wapkou. Brýle Vám nepomůžou. Nejen, že oči stejně neochrání, navíc nic neuvidíte přes zadělané brýle.
Nehty, nohy, kotníky
Myslíte, že běh bolí? Zkuste si caniccross s pořádným psem. Vaše nehty, pokud Vám nějaké zbudou, budou pomalu měnit barvu a slézat od jara do zimy. Puchýře nepřestanete vnímat. Budou s Vámi tak často, že se vyplatí si s nimi vybudovat hezký vztah a dát jim jména.
Jestli máte stabilní kotníky a pevné vazy, se dozvíte velmi brzy. Kdo neměl výron, tak nikdy neběžel canicross!
Nevyspalý a zmatený
Začíná sezóna, ale teploty jsou stále vysoké? Nedá se nic dělat, na tréninky se vyráží i před pátou hodinou ranní. Pokud budete chtít mít psy v dobré kondici, tak si takhle přivstanete i pětkrát v týdnu. Máte víc psů? Tak nechoďte spát, nemá to smysl!
Vybavení drakodémona
Každý z nás jistě vlastní speciální TOP vybavení na canicross nebo kolové disciplíny. Spousta prachů a hodiny vybírání a čtení recenzí. To máte boty na sfalt, boty do trailu, boty do bahna, návleky se střední kompresí, návleky s nízkou kompresí, funkční tričko, spodky, kraťáky, tílko, mikinu, šátek, tubus a návleky na ruce. Hi-tec brýle s balistickou zkouškou, co zastaví i malou mezikontinentální střelu. Rukacive s chráničem na každý kloub a ultra senzitivním povrchem pro ovládání "smártfounu".
Všechno je to stejně k ničemu, protože na trénink přijedete v teplácích se špatným postrojem a bez helmy. Nakonec jste rádi, že je vodítko pořád přivázaný k sedáku, protože jinak byste zapoměli i to...
Máte další nápady o co rozšířit předchozí výčet? Pište do komentářů a zpracujeme to :-)
Comments